Společnost tvScientific zveřejnila svou „Zprávu o spotřebitelských trendech pro rok 2026“, v níž představuje televizi jako kanál pokrývající celý nákupní proces, který podporuje objevování nových produktů, budování důvěry a nákupní chování v prostředí s více obrazovkami.
Zpráva, vycházející z průzkumu mezi více než 600 americkými spotřebiteli z věkové kohorty Gen Z, mileniálů, Gen X a babyboomerů, zkoumala, jak streamování, využívání zařízení a interakce napříč kanály mění způsob, jakým diváci s televizí komunikují.
Zjistila, že streamování je nyní ústředním prvkem sledování televizeV kontextu PEM je to taková televizní aktivita respondenta, která zahrnuje:
Živé sledování televize (Definováno jako přítomnost osoby v místnosti, v níž je zapnut televizní přijímač zobrazující živé vysílání TV kanálu (tj. v reálném čase), a přihlášení této osoby prostřednictvím TV metrového systému.)
Nahrávání (Zaznamenávání televizního vysílání videorekordérem nebo jiným zařízením, které to umožňuje. Nahrávání může být prováděno na jiném TV kanálu, než který je živě sledován. U nahrávání není známa osoba, pouze domácnost. Tato aktivita není zahrnuta do živého sledování.)
Přehrávání (Definováno jako přítomnost osoby v místnosti, v níž je zapnut televizní přijímač a videorekordér, DVD nebo jiné zařízení, které to umožňuje, který přehrává obsah záznamu ze zapnutého videa, DVD či jiného zařízení podobné funkčnosti. Nerozlišuje se původ záznamu. Tato aktivita není zahrnuta do živého sledování.)
Sledování teletextu (Definováno jako přítomnost osoby v místnosti, v níž je zapnut televizní přijímač, na kterém je naladěn neprůhledný teletext libovolného TV kanálu. Tato aktivita není zahrnuta do živého sledování. Sledování průhledného teletextu se považuje za živé sledování.)
ve všech věkových skupinách, přičemž 92 % generace Z a 90 % mileniálů sleduje televizi prostřednictvím streamovacích platforem, stejně jako 83 % generace X a 61 % babyboomerů. Většina domácností má předplaceno více služeb, přičemž 70 % uvádí tři nebo více předplatných.
S rozšiřováním streamování získávají na popularitě modely financované reklamou. Zpráva zjistila, že 58 % spotřebitelů volí televizní možnosti financované reklamou, a to především z důvodu nákladů, přičemž většina uvádí jako hlavní důvod nižší ceny předplatného.
Zároveň si televizní reklamaJedna z forem marketingové komunikace. Jejím smyslem je doručit reklamní sdělení (message) cílové skupině a změnit její uvažování, chování, typicky za účelem prodeje produktu či podpory komunikované značky. Primárně se jedná o placené informace, které jsou šířeny především prostřednictvím televize, tisku, rádia, outdooru (venkovní reklamy) nebo internetu. Reklama může být určena různým cílovým skupinám (ženám/mužům, rodinám s dětmi, generaci Z) či lokalitám (celonárodní/regionální).
V televizním prostředí se reklamou rozumí jakékoliv veřejné oznámení vysílané za úplatu či jinou obdobnou protihodnotu, a to s cílem propagovat dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu. Reklamou se však rozumí i vlastní propagace provozovatele vysílání, tzv. self-promo. Reklamu musí vysílatelé do vysílání zařazovat v blocích, izolované spoty lze do vysílání zařazovat jen výjimečně (vyjma přenosů sportovních událostí). Reklama musí být snadno rozeznatelná a zřetelně oddělená od ostatních částí vysílání. Vysílací zákon stanovuje časové limity pro vysílání reklamy a způsoby jejího zařazení do vysílání. Do času vyhrazeného pro vysílání reklamy se nepočítají různé bezúplatně vysíláné charitativní spoty, oznámení ve veřejném zájmu a self-promo vysílatelů. nadále drží vysoké hodnocení v metrikách vnímání. Zhruba polovina respondentů uvedla, že televizní reklamy působí prémiověji, méně rušivě a důvěryhodněji než reklamy na sociálních platformách, což posiluje roli televize jako prostředí s vysokou důvěryhodností.
Zpráva také poukázala na rostoucí význam chování interagujího napříč kanály - objevování produktů se odehrává napříč sociálními médii, vyhledávači a televizí, přičemž každý kanál posiluje ten druhý a zvyšuje pravděpodobnost konverze.
Využití více obrazovek je dnes normou, přičemž 78 % diváků používá při sledování televizeV kontextu PEM je to taková televizní aktivita respondenta, která zahrnuje:
Živé sledování televize (Definováno jako přítomnost osoby v místnosti, v níž je zapnut televizní přijímač zobrazující živé vysílání TV kanálu (tj. v reálném čase), a přihlášení této osoby prostřednictvím TV metrového systému.)
Nahrávání (Zaznamenávání televizního vysílání videorekordérem nebo jiným zařízením, které to umožňuje. Nahrávání může být prováděno na jiném TV kanálu, než který je živě sledován. U nahrávání není známa osoba, pouze domácnost. Tato aktivita není zahrnuta do živého sledování.)
Přehrávání (Definováno jako přítomnost osoby v místnosti, v níž je zapnut televizní přijímač a videorekordér, DVD nebo jiné zařízení, které to umožňuje, který přehrává obsah záznamu ze zapnutého videa, DVD či jiného zařízení podobné funkčnosti. Nerozlišuje se původ záznamu. Tato aktivita není zahrnuta do živého sledování.)
Sledování teletextu (Definováno jako přítomnost osoby v místnosti, v níž je zapnut televizní přijímač, na kterém je naladěn neprůhledný teletext libovolného TV kanálu. Tato aktivita není zahrnuta do živého sledování. Sledování průhledného teletextu se považuje za živé sledování.)
druhé zařízení. Mezi běžné činnosti patří procházení sociálních médií, posílání zpráv, vyhledávání produktů a online nakupování, což přímo propojuje televizní expozici s digitálními aktivitami. Toto chování se promítá do měřitelných výsledků: zpráva zjistila, že 65 % spotřebitelů provedlo nákup poté, co viděli televizní reklamu, přičemž mnozí podnikli okamžité kroky, jako je vyhledání značky, návštěva webových stránek nebo přečtení recenzí.
Mnohé z těchto trendů pohání mladší publikum. Diváci generace Z vykazují nejvyšší úroveň zapojení na více obrazovkách, přičemž 91 % z nich používá sociální sítě při sledování televizeV kontextu PEM je to taková televizní aktivita respondenta, která zahrnuje:
Živé sledování televize (Definováno jako přítomnost osoby v místnosti, v níž je zapnut televizní přijímač zobrazující živé vysílání TV kanálu (tj. v reálném čase), a přihlášení této osoby prostřednictvím TV metrového systému.)
Nahrávání (Zaznamenávání televizního vysílání videorekordérem nebo jiným zařízením, které to umožňuje. Nahrávání může být prováděno na jiném TV kanálu, než který je živě sledován. U nahrávání není známa osoba, pouze domácnost. Tato aktivita není zahrnuta do živého sledování.)
Přehrávání (Definováno jako přítomnost osoby v místnosti, v níž je zapnut televizní přijímač a videorekordér, DVD nebo jiné zařízení, které to umožňuje, který přehrává obsah záznamu ze zapnutého videa, DVD či jiného zařízení podobné funkčnosti. Nerozlišuje se původ záznamu. Tato aktivita není zahrnuta do živého sledování.)
Sledování teletextu (Definováno jako přítomnost osoby v místnosti, v níž je zapnut televizní přijímač, na kterém je naladěn neprůhledný teletext libovolného TV kanálu. Tato aktivita není zahrnuta do živého sledování. Sledování průhledného teletextu se považuje za živé sledování.)
, a častěji upřednostňují personalizované a interaktivní formáty reklam.
Společnost tvScientific uvedla, že tyto zjištění odrážejí širší posun směrem k výkonnostní televizi, kde reklamaJedna z forem marketingové komunikace. Jejím smyslem je doručit reklamní sdělení (message) cílové skupině a změnit její uvažování, chování, typicky za účelem prodeje produktu či podpory komunikované značky. Primárně se jedná o placené informace, které jsou šířeny především prostřednictvím televize, tisku, rádia, outdooru (venkovní reklamy) nebo internetu. Reklama může být určena různým cílovým skupinám (ženám/mužům, rodinám s dětmi, generaci Z) či lokalitám (celonárodní/regionální).
V televizním prostředí se reklamou rozumí jakékoliv veřejné oznámení vysílané za úplatu či jinou obdobnou protihodnotu, a to s cílem propagovat dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu. Reklamou se však rozumí i vlastní propagace provozovatele vysílání, tzv. self-promo. Reklamu musí vysílatelé do vysílání zařazovat v blocích, izolované spoty lze do vysílání zařazovat jen výjimečně (vyjma přenosů sportovních událostí). Reklama musí být snadno rozeznatelná a zřetelně oddělená od ostatních částí vysílání. Vysílací zákon stanovuje časové limity pro vysílání reklamy a způsoby jejího zařazení do vysílání. Do času vyhrazeného pro vysílání reklamy se nepočítají různé bezúplatně vysíláné charitativní spoty, oznámení ve veřejném zájmu a self-promo vysílatelů. na největší obrazovce podněcuje měřitelné akce spotřebitelů napříč digitálními kanály.
Zdroj: newscaststudio.com
STUDIE USA: NÁRŮST POUŽÍVÁNÍ DVOU OBRAZOVEK PŘI SLEDOVÁNÍ TELEVIZE
27. 4. 2026