DIVÁCI VEDOU MEDIÁLNÍ REVOLUCI. KAM SE PODĚLI ZADAVATELÉ REKLAMY?

Zkuste si to představit. Padesátá léta. Cenová dostupnost televizorů má za následek vzrůst počtu malých obrazovek v domácnostech napříč Spojenými státy americkými. Rodiny se scházejí v obývacích pokojích ke sledování nových pořadů.  S tímto růstem přichází nová doba reklamy, ve které mohou marketeři oslovovat diváky přímo sponzorováním televizních pořadů, reklam atd.

Dnes zažíváme restart těchto tzv. lean-back médií, jejichž  obsah divákům umožňuje  se jednoduše posadit a oddechnout si při jejich sledování.

Navzdory fragmentaci médií a využívání médií spotřebiteli napříč platformami – tématu, o němž se podrobně mluvilo na  konferenci Advertising Week v New Yorku – televize znovu hraje v domácnostech hlavní roli: společnost Hulu  uvedla, že 78 procent zhlédnutí se odehrává na chytrých televizorech nebo  televizorech připojených k internetu.

Aby k tomu mohlo dojít, bylo zapotřebí dvou věcí – skvělého obsahu a funkční technologie.

Pořady, které obdržely ocenění Emmy jsou důkazem toho, že fantastický, prémiový obsah pochází z různých zdrojů. Ať už je to klasické vysílání („This is Us“), kabelové („The Americans“), placené kabelové vysílání („Barry“) nebo tzv. over-the-top  vysílání („Marvelous Mrs. Maisel“), laťka kvality pořadů je nastavená vysoko a diváci jdou tam, kde je mohou sledovat.

Konzumenty kromě skvělého obsahu  dohánějí i technologie, které jim umožňují cokoli chtějí, kdykoli chtějí a na největší a nejlepší dostupné obrazovce – což je často ta televizní (díky chytrým a k internetu připojeným televizím).

Další vylepšení, např. vzrůst tzv.  skinny bundle nebo tzv.  virtual multichannel video  programming distributors (vMVPDs),  podporují konvergenci „starého“ (lineární TVLineární vysílání je vysílatelem naprogramovaná sekvence v denním vysílacím plánu, kterou divák nemůže nijak ovlivnit. Je to klasické televizní nebo rozhlasové vysílání tak, jak ho známe, kdy jeden pořad následuje druhý (oddělený znělkami, reklamami a dalšími částmi vysílání). Opakem je non-linear broadcast, tedy nelineární vysílání, kdy si divák volí, co a v jakém čase bude sledovat. To znamená například podcasting, různé videotéky, VOD (video-on-demand) služby apod.) a „nového“ (digitální).

Máme obsah, máme technologie a uživatelskou zkušenost. Spotřebitelé znova sedí pohodlně na gauči – snad jen s jednou nebo dvěma dalšími obrazovkami – a chtějí se bavit.

ReklamaJedna z forem marketingové komunikace. Jejím smyslem je doručit reklamní sdělení (message) cílové skupině a změnit její uvažování, chování, typicky za účelem prodeje produktu či podpory komunikované značky. Primárně se jedná o placené informace, které jsou šířeny především prostřednictvím televize, tisku, rádia, outdooru (venkovní reklamy) nebo internetu. Reklama může být určena různým cílovým skupinám (ženám/mužům, rodinám s dětmi, generaci Z) či lokalitám (celonárodní/regionální).

V televizním prostředí se reklamou rozumí jakékoliv veřejné oznámení vysílané za úplatu či jinou obdobnou protihodnotu, a to s cílem propagovat dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu. Reklamou se však rozumí i vlastní propagace provozovatele vysílání, tzv. self-promo. Reklamu musí vysílatelé do vysílání zařazovat v blocích, izolované spoty lze do vysílání zařazovat jen výjimečně (vyjma přenosů sportovních událostí). Reklama musí být snadno rozeznatelná a zřetelně oddělená od ostatních částí vysílání. Vysílací zákon stanovuje časové limity pro vysílání reklamy a způsoby jejího zařazení do vysílání. Do času vyhrazeného pro vysílání reklamy se nepočítají různé bezúplatně vysíláné charitativní spoty, oznámení ve veřejném zájmu a self-promo vysílatelů. je musí dohnat.

Za prvé, zadavatelé reklamy potřebují přesně znát své diváky.  Jak často se dívají (kvůli optimalizaci frekvencePočet případů, kdy je jedinec vystaven reklamní kampani nebo programu. U digitálního videa se frekvence při mediálním plánování zpravidla řídí pomocí omezování frekvence, neboť vyšší frekvence je většinou na úkor zásahu. Uvádí se jako průměrná frekvence a vypočítá se podle rovnice celkový počet impresí / zásah = průměrná frekvence.)? Kde se dívají (kvůli optimalizaci dosahu)? S kým se dívají ( kvůli) zohlednění  společného sledování)? To vyžaduje holistický pohled na diváky napříč všemi platformami, aby zadavatelé reklamy mohli skutečně zlepšit  své úsilí.

Musíme také vyvinout přesnější a individuálnější zacílení k dosažení toho správného publika pomocí toho správného sdělení ve správnou dobu a se správnou frekvencí.

Ačkoli se to může jevit jako snadné, kolika z  nás byla naservírována  ta samá reklamaJedna z forem marketingové komunikace. Jejím smyslem je doručit reklamní sdělení (message) cílové skupině a změnit její uvažování, chování, typicky za účelem prodeje produktu či podpory komunikované značky. Primárně se jedná o placené informace, které jsou šířeny především prostřednictvím televize, tisku, rádia, outdooru (venkovní reklamy) nebo internetu. Reklama může být určena různým cílovým skupinám (ženám/mužům, rodinám s dětmi, generaci Z) či lokalitám (celonárodní/regionální).

V televizním prostředí se reklamou rozumí jakékoliv veřejné oznámení vysílané za úplatu či jinou obdobnou protihodnotu, a to s cílem propagovat dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu. Reklamou se však rozumí i vlastní propagace provozovatele vysílání, tzv. self-promo. Reklamu musí vysílatelé do vysílání zařazovat v blocích, izolované spoty lze do vysílání zařazovat jen výjimečně (vyjma přenosů sportovních událostí). Reklama musí být snadno rozeznatelná a zřetelně oddělená od ostatních částí vysílání. Vysílací zákon stanovuje časové limity pro vysílání reklamy a způsoby jejího zařazení do vysílání. Do času vyhrazeného pro vysílání reklamy se nepočítají různé bezúplatně vysíláné charitativní spoty, oznámení ve veřejném zájmu a self-promo vysílatelů. několikrát během jednoho sledování, nebo dokonce kolikrát jsme vzdechli během jedné reklamní přestávky? Děje se to až příliš často.

Aby se to nestávalo, potřebují marketeři sofistikovanější reklamní nástroje– ať už je to plánování reklam, koupě inventáře reklam nebo zhodnocení kampaní.. Zadavatelé reklamy musí plánovat a kupovat na úrovni šité na míru, založené na pokročilých deskriptorech jakými jsou zájmy, chování a životní styl.

Adresnost je krok správným směrem, který má za cíl zvýšit cílenost v televizní reklamě podobně jako to funguje v digitálu.  Ale ten je ještě v plenkách. Společný průzkum firmy Forrester a Asociace národních zadavatelů reklamy (ANA) odhalil, že ze členů ANA, kteří se průzkumu zúčastnili, asi 15 procent zadavatelů reklamy pravidelně zahrnuje cílenost nebo koupi reklamy v tzv. advanced TV do svých mediálních plánů. Dalších 20 až 30 procent bude testovat přístup cílenosti nebo advanced TV teprve letos.

Avšak kromě těchto taktik se musí objevit větší strategický posun.

Stejně jako přísun finančně dostupných televizorů v padesátých letech, který s sebou přinesl nové reklamní médium, musí tohle představovat další evoluci mediální spotřeby.  To pro oba světy – digitální i televizní – znamená opustit svá království pro dobro reklamy.

Pomalu začínáme vidět jak se tyto dvě věže sunou k zemi.

Z pohledu spotřebitele už tomu došlo. Zadavatelé reklamy a měření je nyní musí dohnat. Musíme přestat přemýšlet z hlediska televize versus digitál a přijmout novou realitu. Spojení digitálu a TV je nevyhnutelné. Konzumenti už to pochopili. A to stejné musí udělat i reklamaJedna z forem marketingové komunikace. Jejím smyslem je doručit reklamní sdělení (message) cílové skupině a změnit její uvažování, chování, typicky za účelem prodeje produktu či podpory komunikované značky. Primárně se jedná o placené informace, které jsou šířeny především prostřednictvím televize, tisku, rádia, outdooru (venkovní reklamy) nebo internetu. Reklama může být určena různým cílovým skupinám (ženám/mužům, rodinám s dětmi, generaci Z) či lokalitám (celonárodní/regionální).

V televizním prostředí se reklamou rozumí jakékoliv veřejné oznámení vysílané za úplatu či jinou obdobnou protihodnotu, a to s cílem propagovat dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu. Reklamou se však rozumí i vlastní propagace provozovatele vysílání, tzv. self-promo. Reklamu musí vysílatelé do vysílání zařazovat v blocích, izolované spoty lze do vysílání zařazovat jen výjimečně (vyjma přenosů sportovních událostí). Reklama musí být snadno rozeznatelná a zřetelně oddělená od ostatních částí vysílání. Vysílací zákon stanovuje časové limity pro vysílání reklamy a způsoby jejího zařazení do vysílání. Do času vyhrazeného pro vysílání reklamy se nepočítají různé bezúplatně vysíláné charitativní spoty, oznámení ve veřejném zájmu a self-promo vysílatelů..

Zdroj: adage.com