V televizním prostředí se reklamou rozumí jakékoliv veřejné oznámení vysílané za úplatu či jinou obdobnou protihodnotu, a to s cílem propagovat dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu. Reklamou se však rozumí i vlastní propagace provozovatele vysílání, tzv. self-promo. Reklamu musí vysílatelé do vysílání zařazovat v blocích, izolované spoty lze do vysílání zařazovat jen výjimečně (vyjma přenosů sportovních událostí). Reklama musí být snadno rozeznatelná a zřetelně oddělená od ostatních částí vysílání. Vysílací zákon stanovuje časové limity pro vysílání reklamy a způsoby jejího zařazení do vysílání. Do času vyhrazeného pro vysílání reklamy se nepočítají různé bezúplatně vysíláné charitativní spoty, oznámení ve veřejném zájmu a self-promo vysílatelů. může mít významný dopad na metriky kampaně napříč celým nákupním trychtýřem. To jsou závěry výzkumu, který provedla společnost VAB.
Obsah má vliv na vnímání značky, o tom není sporu. 72 % spotřebitelů tvrdí, že jejich vnímání reklamy je ovlivněno okolním obsahem. 73 % spotřebitelů považuje reklamu související s okolním obsahem za přitažlivější.
Dvakrát častější zapamatování
Kontextová relevance pomáhá inzerentům zvýšit pozornost spotřebitelů. Reklamy, které jsou kontextově přizpůsobeny obsahu, v jehož blízkosti se objevují, jsou mnohem účinnější, pokud jde o zapamatování detailů a emoční intenzitu, než nepřizpůsobené umístění reklamy.
Tematicky laděné reklamy, tj. reklamy s obsahem podobným okolnímu obsahu, si zase skvěle vedou, pokud jde o globální paměť, která souvisí se schopností spotřebitele zapamatovat si širší témata, zastřešující příběhy a audiovizuální prvky.
V laboratorním testu, v jehož rámci VAB hodnotila efektivitu účinnost tradičního televizního spotu ve srovnání s kontextovým televizním spotem, si jedinci, kteří byli vystaveni kontextové reklamě, pamatovali zobrazení reklamy dvakrát častěji než ti, kteří ji viděli v běžném umístění.
Kontextová reklamaJedna z forem marketingové komunikace. Jejím smyslem je doručit reklamní sdělení (message) cílové skupině a změnit její uvažování, chování, typicky za účelem prodeje produktu či podpory komunikované značky. Primárně se jedná o placené informace, které jsou šířeny především prostřednictvím televize, tisku, rádia, outdooru (venkovní reklamy) nebo internetu. Reklama může být určena různým cílovým skupinám (ženám/mužům, rodinám s dětmi, generaci Z) či lokalitám (celonárodní/regionální).
V televizním prostředí se reklamou rozumí jakékoliv veřejné oznámení vysílané za úplatu či jinou obdobnou protihodnotu, a to s cílem propagovat dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu. Reklamou se však rozumí i vlastní propagace provozovatele vysílání, tzv. self-promo. Reklamu musí vysílatelé do vysílání zařazovat v blocích, izolované spoty lze do vysílání zařazovat jen výjimečně (vyjma přenosů sportovních událostí). Reklama musí být snadno rozeznatelná a zřetelně oddělená od ostatních částí vysílání. Vysílací zákon stanovuje časové limity pro vysílání reklamy a způsoby jejího zařazení do vysílání. Do času vyhrazeného pro vysílání reklamy se nepočítají různé bezúplatně vysíláné charitativní spoty, oznámení ve veřejném zájmu a self-promo vysílatelů. tedy umožňuje podstatně vyšší zapamatování reklamy, což zvyšuje spontánní budování povědomí o značce a zvyšuje šanci značky na to, být jako první na žebříčku v okamžiku, kdy spotřebitel začne zvažovat koupi.
Využitím psychografického cílení a kontextu v rámci kampaní mohou marketéři dosáhnout zvýšení rezonance značky a nákupního záměru:
Tyto závěry potvrzují i zkušenosti třetích stran, například společnosti Nielsen Catalina, která se touto otázkou také zabývala.
Zdroj: thevab.com