V televizním prostředí se reklamou rozumí jakékoliv veřejné oznámení vysílané za úplatu či jinou obdobnou protihodnotu, a to s cílem propagovat dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu. Reklamou se však rozumí i vlastní propagace provozovatele vysílání, tzv. self-promo. Reklamu musí vysílatelé do vysílání zařazovat v blocích, izolované spoty lze do vysílání zařazovat jen výjimečně (vyjma přenosů sportovních událostí). Reklama musí být snadno rozeznatelná a zřetelně oddělená od ostatních částí vysílání. Vysílací zákon stanovuje časové limity pro vysílání reklamy a způsoby jejího zařazení do vysílání. Do času vyhrazeného pro vysílání reklamy se nepočítají různé bezúplatně vysíláné charitativní spoty, oznámení ve veřejném zájmu a self-promo vysílatelů. ve streamingu na velkých obrazovkách (CTV) získává podle studie Amplified a VFC téměř čtyřnásobek pozornosti oproti digitálním kanálům.
Reklamám ve streamingu na velkých obrazovkách (CTV) věnují diváci téměř 80 % pozornosti, zatímco v běžných digitálních prostředích je to jen kolem 20 %. Ukazuje to výzkum společnosti Amplified a aliance australských streamovacích platforem Video Futures Collective (VFC), který se uskutečnil po dobu šesti měsíců v 300 domácnostech a pomocí měření aktivní i pasivní pozornosti sledoval, jak lidé reagují na reklamy na CTV.
Pozornost měřila s využitím eye-trackingu v případě mobilních zařízení (sledování místa, kam uživatel na obrazovce hledí, a zjišťování, zda sleduje konkrétní část reklamy a jak se jeho vizuální pozornost mění v čase) a facial trackingu v případě CTV (pomocí anonymizovaného sledování obličejových bodů zjišťovala, kdy a jak dlouho se člověk dívá na obrazovku).
Výsledky ukazují výrazný rozdíl mezi tím, že reklamaJedna z forem marketingové komunikace. Jejím smyslem je doručit reklamní sdělení (message) cílové skupině a změnit její uvažování, chování, typicky za účelem prodeje produktu či podpory komunikované značky. Primárně se jedná o placené informace, které jsou šířeny především prostřednictvím televize, tisku, rádia, outdooru (venkovní reklamy) nebo internetu. Reklama může být určena různým cílovým skupinám (ženám/mužům, rodinám s dětmi, generaci Z) či lokalitám (celonárodní/regionální).
V televizním prostředí se reklamou rozumí jakékoliv veřejné oznámení vysílané za úplatu či jinou obdobnou protihodnotu, a to s cílem propagovat dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu. Reklamou se však rozumí i vlastní propagace provozovatele vysílání, tzv. self-promo. Reklamu musí vysílatelé do vysílání zařazovat v blocích, izolované spoty lze do vysílání zařazovat jen výjimečně (vyjma přenosů sportovních událostí). Reklama musí být snadno rozeznatelná a zřetelně oddělená od ostatních částí vysílání. Vysílací zákon stanovuje časové limity pro vysílání reklamy a způsoby jejího zařazení do vysílání. Do času vyhrazeného pro vysílání reklamy se nepočítají různé bezúplatně vysíláné charitativní spoty, oznámení ve veřejném zájmu a self-promo vysílatelů. je „zobrazená“, a tím, že je skutečně sledovaná. Reklamy ve streamingu (CTV) jsou sledovány pozorně v průměru z 79 % své délky, zatímco u běžných digitálních prostředí je to jen okolo 20 %. Například streamingová reklamaJedna z forem marketingové komunikace. Jejím smyslem je doručit reklamní sdělení (message) cílové skupině a změnit její uvažování, chování, typicky za účelem prodeje produktu či podpory komunikované značky. Primárně se jedná o placené informace, které jsou šířeny především prostřednictvím televize, tisku, rádia, outdooru (venkovní reklamy) nebo internetu. Reklama může být určena různým cílovým skupinám (ženám/mužům, rodinám s dětmi, generaci Z) či lokalitám (celonárodní/regionální).
V televizním prostředí se reklamou rozumí jakékoliv veřejné oznámení vysílané za úplatu či jinou obdobnou protihodnotu, a to s cílem propagovat dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu. Reklamou se však rozumí i vlastní propagace provozovatele vysílání, tzv. self-promo. Reklamu musí vysílatelé do vysílání zařazovat v blocích, izolované spoty lze do vysílání zařazovat jen výjimečně (vyjma přenosů sportovních událostí). Reklama musí být snadno rozeznatelná a zřetelně oddělená od ostatních částí vysílání. Vysílací zákon stanovuje časové limity pro vysílání reklamy a způsoby jejího zařazení do vysílání. Do času vyhrazeného pro vysílání reklamy se nepočítají různé bezúplatně vysíláné charitativní spoty, oznámení ve veřejném zájmu a self-promo vysílatelů. na TV přitáhne o 65,8 % více aktivní pozornosti než reklamaJedna z forem marketingové komunikace. Jejím smyslem je doručit reklamní sdělení (message) cílové skupině a změnit její uvažování, chování, typicky za účelem prodeje produktu či podpory komunikované značky. Primárně se jedná o placené informace, které jsou šířeny především prostřednictvím televize, tisku, rádia, outdooru (venkovní reklamy) nebo internetu. Reklama může být určena různým cílovým skupinám (ženám/mužům, rodinám s dětmi, generaci Z) či lokalitám (celonárodní/regionální).
V televizním prostředí se reklamou rozumí jakékoliv veřejné oznámení vysílané za úplatu či jinou obdobnou protihodnotu, a to s cílem propagovat dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu. Reklamou se však rozumí i vlastní propagace provozovatele vysílání, tzv. self-promo. Reklamu musí vysílatelé do vysílání zařazovat v blocích, izolované spoty lze do vysílání zařazovat jen výjimečně (vyjma přenosů sportovních událostí). Reklama musí být snadno rozeznatelná a zřetelně oddělená od ostatních částí vysílání. Vysílací zákon stanovuje časové limity pro vysílání reklamy a způsoby jejího zařazení do vysílání. Do času vyhrazeného pro vysílání reklamy se nepočítají různé bezúplatně vysíláné charitativní spoty, oznámení ve veřejném zájmu a self-promo vysílatelů. na mobilním YouTube. Lépe než streaming si vedlo pouze kino, a to o necelých 6 % (viz srovnávací tabulka níže).
Tabulka porovnává aktivní diváckou pozornost u 15sekundových reklam ve streamingovém videu na CTV (Connected TVviz Smart TV) oproti jiným mediálním platformám v Austrálii. Referenční hodnota = streaming video CTV. Ostatní platformy jsou uvedeny jako procentuální rozdíl vůči němu: kladná hodnota = platforma má méně aktivní pozornosti než streaming (tedy streaming má lepší výsledek), záporná hodnota = platforma má více aktivní pozornosti než streaming; Zdroj: Amplified, VFCStudie také ukázala, že pozornost u reklamy na sociálních sítích dramaticky klesá. V případě 15vetřinového spotu spadne během prvních čtyř sekund z 75 % na 25 % a ke konci klesá na jednociferné hodnoty. Naopak ve streamingu zůstává pozornost stabilně vysoká po celou dobu.
Pozornost ovlivňuje také žánr a denní doba. Nejvyšší aktivní pozornost zaznamenaly komedie (81 %) a dokumenty (67 %). Večerní prime timeHlavní vysílací čas, v projektu elektronického měření je definován jako čas 19:00–23:00 hodin. Doba, která je pro dané médium charakteristická nejvyšším počtem diváků/posluchačů z celého dne, kam bývá soustřeďována hlavní programovací pozornost managementu televizních stanic a která je zároveň nejpřitažlivější dobou pro inzerenty. V televizním vysílání se prime time vymezuje dobou od 19:00–23:00 (TV Nova) či 17:30–23:30 (FTV Prima), na zahraničních trzích je ale též ohraničen dobou od 18:00–23:00, nebo 19:00–22:00. dosahoval aktivní pozornosti až 69 %.
„Krátká pozornost publika není problém lidí, ale prostředí, ve kterém obsah sledují,“ uvedl Toby Dewar z VFC a Foxtel Media. Podle něj sociální sítě svou strukturou nutí uživatele přeskakovat na další video, zatímco streaming nabízí obsah, který si diváci dobrovolně vybírají a sledují jej soustředěně, včetně reklamy.
Bec Brooks z Amplified dodává, že výsledky mohou zásadně změnit přístup zadavatelů k tvorbě video obsahu. „Ukazuje se, že streamingový prostor umožňuje i delším reklamám udržet pozornost. Otevírá to dveře k silnějším příběhům a kreativě, která využívá celou délku sdělení,“ myslí si.
Studie má podle VFC sloužit jako nový referenční rámec pro plánování video kampaní v Austrálii a potvrzovat rostoucí význam streamingu jako jednoho z nejefektivnějších prostředí pro video reklamu.
Zdroj: mediaguru.cz