Streamování už dnes není doménou mobilních telefonů nebo počítačů. Často začíná přímo na televizní obrazovce – konkrétně na domovské stránce chytré televize. Ačkoliv mají diváci v evropských domácnostech k dispozici celou řadu cest, jak se ke streamovanému obsahu dostat, nejčastějším vstupním bodem je právě rozhraní samotné televize.
Obývací pokoj jako centrum dění
Výzkum ukazuje, že místům, kde je sledován videoobsah, jednoznačně dominuje obývací pokoj: právě zde nejčastěji sleduje lineární televizi 86 % Evropanů, za ním výrazně zaostává ložnice s 22 %. V širším pohledu na videoobsah obecně uvádí přibližně 83 % respondentů obývací pokoj jako hlavní místo sledování, což ukazuje na jeho trvalou dominanci. Ve srovnání s jinými regiony jsou zde patrné významné rozdíly – preference obývacího pokoje je v Evropě o zhruba o 20 procentních bodů vyšší než v USA.
Společné sledování sbližuje
Společné sledování zůstává v Evropě důležitou součástí televizního zážitku. I přes rostoucí nabídku platforem a individuálních zařízení lidé často sledují obsah společně – televize tak nadále funguje jako prostor pro sdílené chvíle. 45 % Evropanů pravidelně sleduje obsah na BVODviz Televize na vyžádání (BVOD) platformách s partnerem nebo přáteli.
Tento fenomén je ještě silnější u mladších generací. Podíl lidí, kteří souhlasí s tím, že společné sledování posiluje sociální vazby, se ale napříč věkovými skupinami liší: souhlas vyjadřuje 68 % respondentů ve věku 18–24 let, 63 % ve skupině 25–34 let, 40 % mezi lidmi ve věku 35–49 let a 54 % u skupiny 50–64 let. Společné sledování tak není jen zvykem, ale i důležitým sociálním prvkem – umožňuje sdílené prožívání emocí, podporuje komunikaci a odlišuje televizní zážitek od individuální konzumace obsahu na osobních zařízeních.
Televizní obsah zůstává hlavní volbou
Televizní obsah – tedy kombinace lineární televizeLineární vysílání je vysílatelem naprogramovaná sekvence v denním vysílacím plánu, kterou divák nemůže nijak ovlivnit. Je to klasické televizní nebo rozhlasové vysílání tak, jak ho známe, kdy jeden pořad následuje druhý (oddělený znělkami, reklamami a dalšími částmi vysílání). Opakem je non-linear broadcast, tedy nelineární vysílání, kdy si divák volí, co a v jakém čase bude sledovat. To znamená například podcasting, různé videotéky, VOD (video-on-demand) služby apod. a streamovacích platforem vysílatelů (tzv. Total TV) – zůstává v Evropě každodenní součástí sledování. 55 % Evropanů sleduje Total TV každý den. To potvrzuje, že tradiční televizní obsah – ať už vysílaný živě, nebo prostřednictvím BVODviz Televize na vyžádání (BVOD) – zůstává pevnou součástí každodenních diváckých návyků. Níže uvedený graf ukazuje přehled platforem sledovaných na televizoru každý den.
Streamování na televizi je běžnou součástí každodenního života
Streamování se v Evropě stalo běžnou součástí sledování televizeV kontextu PEM je to taková televizní aktivita respondenta, která zahrnuje:
Živé sledování televize (Definováno jako přítomnost osoby v místnosti, v níž je zapnut televizní přijímač zobrazující živé vysílání TV kanálu (tj. v reálném čase), a přihlášení této osoby prostřednictvím TV metrového systému.)
Nahrávání (Zaznamenávání televizního vysílání videorekordérem nebo jiným zařízením, které to umožňuje. Nahrávání může být prováděno na jiném TV kanálu, než který je živě sledován. U nahrávání není známa osoba, pouze domácnost. Tato aktivita není zahrnuta do živého sledování.)
Přehrávání (Definováno jako přítomnost osoby v místnosti, v níž je zapnut televizní přijímač a videorekordér, DVD nebo jiné zařízení, které to umožňuje, který přehrává obsah záznamu ze zapnutého videa, DVD či jiného zařízení podobné funkčnosti. Nerozlišuje se původ záznamu. Tato aktivita není zahrnuta do živého sledování.)
Sledování teletextu (Definováno jako přítomnost osoby v místnosti, v níž je zapnut televizní přijímač, na kterém je naladěn neprůhledný teletext libovolného TV kanálu. Tato aktivita není zahrnuta do živého sledování. Sledování průhledného teletextu se považuje za živé sledování.)
, přičemž došlo k jeho přesunu na velkou obrazovku. To, co bylo dříve spojováno především s mobilními zařízeními, je dnes přirozeně konzumováno na televizorech napříč domácnostmi i věkovými skupinami. Využívání streamovacích služeb na TV je široce rozšířené – například služby typu SVODviz Předplacené video na vyžádání (SVOD) sleduje 80 % Evropanů alespoň jednou měsíčně a 68 % alespoň jednou týdně, zatímco videoplatformy s uživatelským obsahem, jako je např. Youtube, dosahují 72 % měsíčně a 58 % týdně a BVODviz Televize na vyžádání (BVOD) 61 % měsíčně a 45 % týdně.
Streamování tedy dnes nepředstavuje doplněk, ale plnohodnotnou součást televizního sledování. Diváci očekávají snadný přístup k obsahu přímo na televizní obrazovce a technologický rozvoj chytrých televizí tento trend dále posiluje.
BVODviz Televize na vyžádání (BVOD) má úspěch napříč generacemi
Jak je patrné z níže uvedeného grafu, platformám vévodí lineární televizeLineární vysílání je vysílatelem naprogramovaná sekvence v denním vysílacím plánu, kterou divák nemůže nijak ovlivnit. Je to klasické televizní nebo rozhlasové vysílání tak, jak ho známe, kdy jeden pořad následuje druhý (oddělený znělkami, reklamami a dalšími částmi vysílání). Opakem je non-linear broadcast, tedy nelineární vysílání, kdy si divák volí, co a v jakém čase bude sledovat. To znamená například podcasting, různé videotéky, VOD (video-on-demand) služby apod.. Sleduje ji alespoň jednou týdně 43 % diváků ve věku 18–24 let, 48 % ve skupině 25–34 let, 63 % mezi 35–49 lety a až 83 % u diváků ve věku 50–64 let. DataV oblasti mediálního marketingu se jedná o informace o spotřebitelích, které zahrnují mimo jiné nákupní chování, osobní zájmy nebo psychografiku. Vlastníkem dat je buď klient/inzerent nebo mohou být získána od externích poskytovatelů. „Deklarovaná data“ jsou informace o pohlaví, adrese, věku, ale i postojích či hodnotách a jsou poskytnuta s přímým souhlasem jednotlivých osob, zatímco „pozorovaná/zaznamenaná data“ jsou shromažďována např. pomocí souborů cookies, které sledují preference a zájmy napříč internetem. tak potvrzují, že zatímco mladší publikum více kombinuje různé typy platforem, lineární televizeLineární vysílání je vysílatelem naprogramovaná sekvence v denním vysílacím plánu, kterou divák nemůže nijak ovlivnit. Je to klasické televizní nebo rozhlasové vysílání tak, jak ho známe, kdy jeden pořad následuje druhý (oddělený znělkami, reklamami a dalšími částmi vysílání). Opakem je non-linear broadcast, tedy nelineární vysílání, kdy si divák volí, co a v jakém čase bude sledovat. To znamená například podcasting, různé videotéky, VOD (video-on-demand) služby apod. zůstává dominantní zejména u starších věkových skupin a i nadále si udržuje silnou pozici napříč celou populací.
Podobný trend dnes ale vykazují i streamovací služby televizních vysílatelů (BVODviz Televize na vyžádání (BVOD)), které se v Evropě stávají běžnou součástí sledování napříč všemi věkovými skupinami. Už dávno neplatí, že by šlo pouze o doménu mladších diváků. Týdenní sledovanostviz Rating dosahuje 40 % u skupiny 18–24 let, 46 % u 25–34 let, 44 % u 35–49 let a 52 % u diváků ve věku 50–64 let. Tento relativně vyrovnaný rozptyl napříč generacemi ukazuje, že se BVODviz Televize na vyžádání (BVOD) stalo pevnou součástí každodenního televizního chování.
Zároveň se mění i způsob využití BVODviz Televize na vyžádání (BVOD). Přestože byly tyto platformy dlouho spojovány především se sledováním pořadů v archivu a odloženým sledováním, dnes je diváci využívají i pro aktuální vysílání – 41 % Evropanů přes ně sleduje živý obsah na televizoru. BVODviz Televize na vyžádání (BVOD) tak kombinuje flexibilitu streamování s výhodami tradiční televize a umožňuje divákům sledovat obsah kdykoli, ale zároveň neztratit kontakt s živým vysíláním a sdíleným televizním zážitkem.
Jedinečná evropská kultura sledování v éře globálních streamovacích platforem
Evropa si i v době dominance globálních streamovacích platforem zachovává specifickou kulturu sledování, která stojí na silné roli lokálního obsahu a tradiční televize. Na rozdíl od jiných regionů, jako je například USA, kde dominují mezinárodní streamovací služby, je v Evropě pevně zakořeněné tradiční televizní vysílání. Výsledkem je hybridní model: evropští diváci využívají globální platformy hlavně pro obsah na vyžádání, zatímco živé vysílání, sdílené televizní zážitky a lokální tvorba zůstávají doménou lineární televizeLineární vysílání je vysílatelem naprogramovaná sekvence v denním vysílacím plánu, kterou divák nemůže nijak ovlivnit. Je to klasické televizní nebo rozhlasové vysílání tak, jak ho známe, kdy jeden pořad následuje druhý (oddělený znělkami, reklamami a dalšími částmi vysílání). Opakem je non-linear broadcast, tedy nelineární vysílání, kdy si divák volí, co a v jakém čase bude sledovat. To znamená například podcasting, různé videotéky, VOD (video-on-demand) služby apod..
Lokální obsah hraje v Evropě zásadní roli. Je zde úzce spojen především s tradičním televizním vysíláním a službami provozovanými televizními stanicemi. Ovlivňuje divácké preference, posiluje vztah k národní kultuře a významně přispívá k tomu, jaký obsah lidé sledují. DataV oblasti mediálního marketingu se jedná o informace o spotřebitelích, které zahrnují mimo jiné nákupní chování, osobní zájmy nebo psychografiku. Vlastníkem dat je buď klient/inzerent nebo mohou být získána od externích poskytovatelů. „Deklarovaná data“ jsou informace o pohlaví, adrese, věku, ale i postojích či hodnotách a jsou poskytnuta s přímým souhlasem jednotlivých osob, zatímco „pozorovaná/zaznamenaná data“ jsou shromažďována např. pomocí souborů cookies, které sledují preference a zájmy napříč internetem. ukazují, že 53 % diváků v Evropě sleduje lokální obsah nejčastěji prostřednictvím lineární televizeLineární vysílání je vysílatelem naprogramovaná sekvence v denním vysílacím plánu, kterou divák nemůže nijak ovlivnit. Je to klasické televizní nebo rozhlasové vysílání tak, jak ho známe, kdy jeden pořad následuje druhý (oddělený znělkami, reklamami a dalšími částmi vysílání). Opakem je non-linear broadcast, tedy nelineární vysílání, kdy si divák volí, co a v jakém čase bude sledovat. To znamená například podcasting, různé videotéky, VOD (video-on-demand) služby apod. a 40 % prostřednictvím online služeb televizních vysílatelů. Naopak globální placené videoplatformy dosahují pouze 38 % a internetové videoplatformy založené na uživatelském obsahu 20 %.
Nepochopení reklamy má negativní vliv
V Evropě navíc výrazně roste zájem o placené videoplatformy podporované reklamou. Tento model se postupně stává běžnou součástí trhu. Více než polovina Evropanů (55 %) již využívá alespoň jednu placenou službu s reklamou.
V rámci výzkumu ale bylo zjištěno, že evropští diváci často nerozumí tomu, proč se reklamy objevují na placených videoplatformách, což vede k vyšší míře jejich podráždění. Pokud není účel reklamy jasný, klesá ochota ji přijímat – 60 % Evropanů uvádí, že reklamy na placených službách je obtěžují, což je o 14 procentních bodů více než u služeb provozovaných televizními vysílateli, kde je role reklamy srozumitelnější. Zároveň platí, že čím lépe diváci chápou smysl reklamy, tím více ji akceptují. ReklamaJedna z forem marketingové komunikace. Jejím smyslem je doručit reklamní sdělení (message) cílové skupině a změnit její uvažování, chování, typicky za účelem prodeje produktu či podpory komunikované značky. Primárně se jedná o placené informace, které jsou šířeny především prostřednictvím televize, tisku, rádia, outdooru (venkovní reklamy) nebo internetu. Reklama může být určena různým cílovým skupinám (ženám/mužům, rodinám s dětmi, generaci Z) či lokalitám (celonárodní/regionální).
V televizním prostředí se reklamou rozumí jakékoliv veřejné oznámení vysílané za úplatu či jinou obdobnou protihodnotu, a to s cílem propagovat dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu. Reklamou se však rozumí i vlastní propagace provozovatele vysílání, tzv. self-promo. Reklamu musí vysílatelé do vysílání zařazovat v blocích, izolované spoty lze do vysílání zařazovat jen výjimečně (vyjma přenosů sportovních událostí). Reklama musí být snadno rozeznatelná a zřetelně oddělená od ostatních částí vysílání. Vysílací zákon stanovuje časové limity pro vysílání reklamy a způsoby jejího zařazení do vysílání. Do času vyhrazeného pro vysílání reklamy se nepočítají různé bezúplatně vysíláné charitativní spoty, oznámení ve veřejném zájmu a self-promo vysílatelů. totiž financuje obsah, který sledují, umožňuje jeho dostupnost a podporuje vznik kvalitních pořadů. Pokud tento princip není dostatečně vysvětlen, roste negativní vnímání reklamy a celková frustrace diváků. Nejlépe je na tom lineární televizeLineární vysílání je vysílatelem naprogramovaná sekvence v denním vysílacím plánu, kterou divák nemůže nijak ovlivnit. Je to klasické televizní nebo rozhlasové vysílání tak, jak ho známe, kdy jeden pořad následuje druhý (oddělený znělkami, reklamami a dalšími částmi vysílání). Opakem je non-linear broadcast, tedy nelineární vysílání, kdy si divák volí, co a v jakém čase bude sledovat. To znamená například podcasting, různé videotéky, VOD (video-on-demand) služby apod., kde reklamu chápe 83 % diváků.
Tradiční média mají důvěru diváků
Evropští diváci nadále nejvíce důvěřují tradičním médiím. Lineární televizeLineární vysílání je vysílatelem naprogramovaná sekvence v denním vysílacím plánu, kterou divák nemůže nijak ovlivnit. Je to klasické televizní nebo rozhlasové vysílání tak, jak ho známe, kdy jeden pořad následuje druhý (oddělený znělkami, reklamami a dalšími částmi vysílání). Opakem je non-linear broadcast, tedy nelineární vysílání, kdy si divák volí, co a v jakém čase bude sledovat. To znamená například podcasting, různé videotéky, VOD (video-on-demand) služby apod. dosahuje důvěry 61 %, rádio 60 % a tisk 58 %, přičemž silnou pozici mají i online služby televizních vysílatelů (56 %). Tato média jsou vnímána jako ověřená, regulovaná a obsahově spolehlivá.
Naopak důvěra klesá u otevřenějších digitálních platforem, jako jsou internetové videoplatformy (40 %) a sociální sítě (33 %), kde je obsah méně kontrolovaný. Výsledky ukazují, že prostředí s vyšší důvěryhodností zásadně ovlivňuje i to, jak diváci vnímají značky a reklamu.
Sečteno a podtrženo
Srovnání Evropy, USA a Číny odhaluje svébytný mediální ekosystém, formovaný desetiletími lokálního vysílání, dostupností bezplatných kanálů a silnou kulturní blízkostí. Evropané využívají globální streamovací platformy především pro obsah na vyžádání, zatímco živé události, lokální pořady a sdílené divácké zážitky zůstávají pevně spjaty s lineární televizí. Prostředí založené na důvěře, stabilitě a loajálním publiku, které přichází a zůstává, nelze jednoduše vytvořit pouze rozsahem či investicemi, uvádí studie. Téměř dvě třetiny respondentů (61 %) důvěřují při sledování reklamy nejvíce lineární televizi, tedy výrazně více než sociálním sítím (33 %) nebo internetovým videoplatformám (40 %).
Publikum si zároveň uvědomuje narůstající fragmentaci videoprostředí: diváci se rozdělují mezi různé platformy, jejich pozornost se zkracuje a dlouhé formáty se štěpí na kratší obsah. Tento vývoj je patrný napříč trhy, v Evropě je však nadále patrná silná pozice tradičního televizního sledování, dlouhých formátů a společného diváckého zážitku. Zároveň se ukazuje, že sociální sítě ztrácejí svou schopnost vytvářet skutečné mezilidské propojení – myslí si to 73,6 % Evropanů a 72,2 % respondentů v USA, což patří k nejvyšším hodnotám ve sledovaných regionech.
Zdroj: rtl-adalliance.com