Živé sledování televize (Definováno jako přítomnost osoby v místnosti, v níž je zapnut televizní přijímač zobrazující živé vysílání TV kanálu (tj. v reálném čase), a přihlášení této osoby prostřednictvím TV metrového systému.)
Nahrávání (Zaznamenávání televizního vysílání videorekordérem nebo jiným zařízením, které to umožňuje. Nahrávání může být prováděno na jiném TV kanálu, než který je živě sledován. U nahrávání není známa osoba, pouze domácnost. Tato aktivita není zahrnuta do živého sledování.)
Přehrávání (Definováno jako přítomnost osoby v místnosti, v níž je zapnut televizní přijímač a videorekordér, DVD nebo jiné zařízení, které to umožňuje, který přehrává obsah záznamu ze zapnutého videa, DVD či jiného zařízení podobné funkčnosti. Nerozlišuje se původ záznamu. Tato aktivita není zahrnuta do živého sledování.)
Sledování teletextu (Definováno jako přítomnost osoby v místnosti, v níž je zapnut televizní přijímač, na kterém je naladěn neprůhledný teletext libovolného TV kanálu. Tato aktivita není zahrnuta do živého sledování. Sledování průhledného teletextu se považuje za živé sledování.)
téměř tři a třičtvrtě hodiny denně. Díky své efektivitě, obrovskému zásahu širokého publika i dalším výhodám je tedy zřejmé, že reklamaJedna z forem marketingové komunikace. Jejím smyslem je doručit reklamní sdělení (message) cílové skupině a změnit její uvažování, chování, typicky za účelem prodeje produktu či podpory komunikované značky. Primárně se jedná o placené informace, které jsou šířeny především prostřednictvím televize, tisku, rádia, outdooru (venkovní reklamy) nebo internetu. Reklama může být určena různým cílovým skupinám (ženám/mužům, rodinám s dětmi, generaci Z) či lokalitám (celonárodní/regionální).
V televizním prostředí se reklamou rozumí jakékoliv veřejné oznámení vysílané za úplatu či jinou obdobnou protihodnotu, a to s cílem propagovat dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu. Reklamou se však rozumí i vlastní propagace provozovatele vysílání, tzv. self-promo. Reklamu musí vysílatelé do vysílání zařazovat v blocích, izolované spoty lze do vysílání zařazovat jen výjimečně (vyjma přenosů sportovních událostí). Reklama musí být snadno rozeznatelná a zřetelně oddělená od ostatních částí vysílání. Vysílací zákon stanovuje časové limity pro vysílání reklamy a způsoby jejího zařazení do vysílání. Do času vyhrazeného pro vysílání reklamy se nepočítají různé bezúplatně vysíláné charitativní spoty, oznámení ve veřejném zájmu a self-promo vysílatelů. v televizi má pro značky i v digitální době obrovský smysl a je načase vypořádat se razantně s mýty, které kolem televize a televizní reklamy panují.
Dlouhá historie a pevná pozice televizní reklamy
Televizní reklamaJedna z forem marketingové komunikace. Jejím smyslem je doručit reklamní sdělení (message) cílové skupině a změnit její uvažování, chování, typicky za účelem prodeje produktu či podpory komunikované značky. Primárně se jedná o placené informace, které jsou šířeny především prostřednictvím televize, tisku, rádia, outdooru (venkovní reklamy) nebo internetu. Reklama může být určena různým cílovým skupinám (ženám/mužům, rodinám s dětmi, generaci Z) či lokalitám (celonárodní/regionální).
V televizním prostředí se reklamou rozumí jakékoliv veřejné oznámení vysílané za úplatu či jinou obdobnou protihodnotu, a to s cílem propagovat dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu. Reklamou se však rozumí i vlastní propagace provozovatele vysílání, tzv. self-promo. Reklamu musí vysílatelé do vysílání zařazovat v blocích, izolované spoty lze do vysílání zařazovat jen výjimečně (vyjma přenosů sportovních událostí). Reklama musí být snadno rozeznatelná a zřetelně oddělená od ostatních částí vysílání. Vysílací zákon stanovuje časové limity pro vysílání reklamy a způsoby jejího zařazení do vysílání. Do času vyhrazeného pro vysílání reklamy se nepočítají různé bezúplatně vysíláné charitativní spoty, oznámení ve veřejném zájmu a self-promo vysílatelů. existuje již celá desetiletí a přežila i digitální věk. Navzdory veškerému novému vývoji zůstává televize jednou z nejsilnějších reklamních platforem a stále si drží svou pozici nejpůsobivějšího a nejdůvěryhodnějšího mediálního kanálu. Podle Petera Fielda televize nikdy nebyla účinnějším reklamním kanálem než dnes.
Je tomu tak mimo jiné proto, že se dokáže průběžně přizpůsobit změnám. „Stejně jako se proměňuje technologie, která nás obklopuje v jiných oblastech, i sledování videoobsahu má různé formy, které přinášejí více možností než dříve. 52 % televizních domácností má televizi připojenou k internetu, a tudíž může využívat alternativní způsoby sledování televizního obsahu. Jde například o použití platformy HbbTV anebo smart TVTelevizní přijímač s možností připojení k internetu, někdy označovaný také jako chytrý televizor. Umožňuje divákům využívat řadu pokročilých funkcí a interaktivních aplikací, například používat televizi k surfování po internetu, sledování obsahu v různých VOD aplikacích, hraní her apod. aplikací,“ uvedl jednatel Asociace televizních organizací Michal Jordan.
Britská společnost Thinkbox pak mluví o nových formách "televize", které zahrnují pojmy jako AVOD, SVODviz Předplacené video na vyžádání (SVOD), BVODviz Televize na vyžádání (BVOD), HVOD, FAST, UGC, short-form, long-form, IPTVTelevize přes internetový protokol šíří služby digitální televize prostřednictvím IP protokolu přes zabezpečené počítačové sítě. Na rozdíl od klasického vysílání může být komunikace obousměrná., 4K, HD, CTV, OTT, lineární... Lydie Eslerová, televizní producentka se přiklání k hypotéze o "dětech" televize a říká: "Stále ještě nemáme lepší představu o tom, jak nyní označit dohromady všechna video média", protože "televize" je dnes vlastně všude." Televizní materiál lze přehrávat na všech typech obrazovek a s rozvojem digitálního ekosystému také kdykoli a kdekoli. Ale když se řekne 'televize', lidé si představí set-top boxPeriferní zařízení, které se připojuje k televizoru a umožňuje přijímání a dešifrování digitálního televizního vysílání (DTV). DTV set-top boxy se někdy nazývají přijímače. Set-top boxy jsou nezbytné pro diváky, kteří chtějí na svých analogových televizorech přijímat digitální vysílání. Set-top boxy jsou často poskytovány provozovateli kabelových, satelitních nebo IP televizí a řada z nich se také připojuje k internetu. Tato technologie je nyní často vestavěna do moderních televizorů a je známá jako digitální tuner., který zprostředkovává živě vysílaný nebo na obrazovku nahrávaný obsah. Ne všechno je však striktně vysílání (nadlinkové) nebo televize (lineární média na set-top zařízení).
Inovace, jako jsou smart TVTelevizní přijímač s možností připojení k internetu, někdy označovaný také jako chytrý televizor. Umožňuje divákům využívat řadu pokročilých funkcí a interaktivních aplikací, například používat televizi k surfování po internetu, sledování obsahu v různých VOD aplikacích, hraní her apod., HbbTV nebo adresovatelná reklamaJedna z forem marketingové komunikace. Jejím smyslem je doručit reklamní sdělení (message) cílové skupině a změnit její uvažování, chování, typicky za účelem prodeje produktu či podpory komunikované značky. Primárně se jedná o placené informace, které jsou šířeny především prostřednictvím televize, tisku, rádia, outdooru (venkovní reklamy) nebo internetu. Reklama může být určena různým cílovým skupinám (ženám/mužům, rodinám s dětmi, generaci Z) či lokalitám (celonárodní/regionální).
V televizním prostředí se reklamou rozumí jakékoliv veřejné oznámení vysílané za úplatu či jinou obdobnou protihodnotu, a to s cílem propagovat dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu. Reklamou se však rozumí i vlastní propagace provozovatele vysílání, tzv. self-promo. Reklamu musí vysílatelé do vysílání zařazovat v blocích, izolované spoty lze do vysílání zařazovat jen výjimečně (vyjma přenosů sportovních událostí). Reklama musí být snadno rozeznatelná a zřetelně oddělená od ostatních částí vysílání. Vysílací zákon stanovuje časové limity pro vysílání reklamy a způsoby jejího zařazení do vysílání. Do času vyhrazeného pro vysílání reklamy se nepočítají různé bezúplatně vysíláné charitativní spoty, oznámení ve veřejném zájmu a self-promo vysílatelů., znamenají, že inzerenti mohou přesně zacílit své reklamy a poskytovat personalizované a pro spotřebitele čím dál relevantnější sdělení. Značky tak mohou efektivněji vynakládat svůj rozpočet a zároveň oslovovat pouze cílové skupiny.
Mýty a fakta
I přes veškeré výzkumy a studie jasně prokazující efektivitu a hluboký účinek televizní reklamy na spotřebitele se neustále objevují mýty, které hodnotu televize jako reklamního média dnešní doby zpochybňují, čímž zbytečně komplikují inzerentům rozhodování o investicích do reklamy a připravují je o cennou zkušenost s účinnou televizní reklamou.
Nejčastěji zmiňované mýty ohledně televize a televizní reklamy:
- MÝTUS 1: Lineární televizeLineární vysílání je vysílatelem naprogramovaná sekvence v denním vysílacím plánu, kterou divák nemůže nijak ovlivnit. Je to klasické televizní nebo rozhlasové vysílání tak, jak ho známe, kdy jeden pořad následuje druhý (oddělený znělkami, reklamami a dalšími částmi vysílání). Opakem je non-linear broadcast, tedy nelineární vysílání, kdy si divák volí, co a v jakém čase bude sledovat. To znamená například podcasting, různé videotéky, VOD (video-on-demand) služby apod. je jen pro starší generaci x FAKT: Televize je pro každého
- MÝTUS 2: Značkám stačí reklamaJedna z forem marketingové komunikace. Jejím smyslem je doručit reklamní sdělení (message) cílové skupině a změnit její uvažování, chování, typicky za účelem prodeje produktu či podpory komunikované značky. Primárně se jedná o placené informace, které jsou šířeny především prostřednictvím televize, tisku, rádia, outdooru (venkovní reklamy) nebo internetu. Reklama může být určena různým cílovým skupinám (ženám/mužům, rodinám s dětmi, generaci Z) či lokalitám (celonárodní/regionální).
V televizním prostředí se reklamou rozumí jakékoliv veřejné oznámení vysílané za úplatu či jinou obdobnou protihodnotu, a to s cílem propagovat dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu. Reklamou se však rozumí i vlastní propagace provozovatele vysílání, tzv. self-promo. Reklamu musí vysílatelé do vysílání zařazovat v blocích, izolované spoty lze do vysílání zařazovat jen výjimečně (vyjma přenosů sportovních událostí). Reklama musí být snadno rozeznatelná a zřetelně oddělená od ostatních částí vysílání. Vysílací zákon stanovuje časové limity pro vysílání reklamy a způsoby jejího zařazení do vysílání. Do času vyhrazeného pro vysílání reklamy se nepočítají různé bezúplatně vysíláné charitativní spoty, oznámení ve veřejném zájmu a self-promo vysílatelů. na sociálních sítích x FAKT: Televize reklamu v jiných kanálech podpoří - MÝTUS 3: Televize nemá vůči jiným kanálům žádné výhody x FAKT: Televize má nejvyšší důvěru a pozornost
- MÝTUS 4: Televizi už dnes nikdo nesleduje x FAKT: Sledovanostviz Rating televize je nejvyšší
- MÝTUS 5: Televize je příliš drahá x FAKT: Investice do televizní reklamy se mnohonásobně vyplatí
Mezi další pochyby týkající se televizní reklamy patří obavy značek, zda nejsou příliš "malé" na reklamu v televizi, otázky týkající se optimalizace televizních reklam a měření jejich návratnosti, obavy ze složitosti televizních reklam a nedostatečného rozpočtu na kvalitní kreativu, která je pro televizní reklamu nezbytná, případně dokonce obavy z velkého úspěchu a následného, potenciálně nezvladatelného náporu zákazníků. Ani tyto obavy však nemají opodstatnění.
Velikost značky není podstatná
I malé značky mohou využít výhod televizní reklamy. Adresovatelná televizeTechnologie, která umožňuje zobrazování různých reklam různým diváckým segmentům, které sledují stejný televizní program. Tyto segmenty mohou být definovány behaviorálními, demografickými a geografickými parametry pocházejícími ze souborů primárních (přímých) dat nebo dat třetích stran (terciárních dat). může vytvořit několik vrstev efektivity a pomoci značkám minimalizovat plýtvání médii.
Cílení a měření není problém
Adresovatelná televizeTechnologie, která umožňuje zobrazování různých reklam různým diváckým segmentům, které sledují stejný televizní program. Tyto segmenty mohou být definovány behaviorálními, demografickými a geografickými parametry pocházejícími ze souborů primárních (přímých) dat nebo dat třetích stran (terciárních dat). nabízí možnosti v oblasti cílení, díky nimž budou mít inzerenti jistotu, že utrácejí chytře a dosahují skutečných výsledků. Díky chytrým nástrojům pro měření mohou malí i velcí inzerenti pochopit, co jim kampaň přináší na základě konkrétních klíčových ukazatelů výkonnosti a obchodních cílů. Inzerenti mohou využívat samoobslužné nástroje pro reportování a sledovat svou kampaň a její výkonnost.
S formátem poradí konzultační firma
S výběrem reklamního formátu může inzerentům pomoci odborný partner. Pokud má inzerent jasno v tom, zda je cílem jeho kampaně povědomí o značce, nebo prodej (případně obojí), konzultant navede marketingový tým k tomu nejlepšímu formátu. V ideálním případě může inzerent přidat televizi mezi ostatní reklamní kanály. V kombinaci s těmito kanály má televize – kromě svého vlastního dopadu – vliv také na zvýšení kvality a podporu všech ostatních kanálů.
V případě nízkého rozpočtu může pomoci využití AI
Co se týče rozpočtu na kvalitní kreativu, díky novým technologiím, jako je umělá inteligence, je v současné době natáčení kvalitního obsahu snadnější a nákladově efektivnější než kdykoli dřív.
Skvělým příkladem je například reklamaJedna z forem marketingové komunikace. Jejím smyslem je doručit reklamní sdělení (message) cílové skupině a změnit její uvažování, chování, typicky za účelem prodeje produktu či podpory komunikované značky. Primárně se jedná o placené informace, které jsou šířeny především prostřednictvím televize, tisku, rádia, outdooru (venkovní reklamy) nebo internetu. Reklama může být určena různým cílovým skupinám (ženám/mužům, rodinám s dětmi, generaci Z) či lokalitám (celonárodní/regionální).
V televizním prostředí se reklamou rozumí jakékoliv veřejné oznámení vysílané za úplatu či jinou obdobnou protihodnotu, a to s cílem propagovat dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu. Reklamou se však rozumí i vlastní propagace provozovatele vysílání, tzv. self-promo. Reklamu musí vysílatelé do vysílání zařazovat v blocích, izolované spoty lze do vysílání zařazovat jen výjimečně (vyjma přenosů sportovních událostí). Reklama musí být snadno rozeznatelná a zřetelně oddělená od ostatních částí vysílání. Vysílací zákon stanovuje časové limity pro vysílání reklamy a způsoby jejího zařazení do vysílání. Do času vyhrazeného pro vysílání reklamy se nepočítají různé bezúplatně vysíláné charitativní spoty, oznámení ve veřejném zájmu a self-promo vysílatelů. na Velvetiser nazvaná „Velvetise into Happiness“, která využívá kombinaci generativní umělé inteligence a konvenčnějšího CGI. Spojuje reálné záběry Velvetiseru připravujícího čokoládu s kakaovníkovými háji a čokoládovou řekou rámovanou nádherným západem slunce. Cílem značky bylo přiblížit pomocí reklamy pocity, který člověk zažívá při čekání na šálek lahodné sametové čokolády, která je ztělesněním čokoládového štěstí.
Video: Velvetise into Happiness
Dalším příkladem úspěšného použití AI v televizní reklamě je společnost Adobe, která v říjnu 2023 v rámci své reklamy prezentovala možnosti Firefly, své kolekce generativních modelů umělé inteligence. Reklamní spotKrátká část vysílání televizního kanálu, jejímž obsahem je reklama či reklamní sdělení. Začátek a konec reklamního spotu je určen s přesností na jednu sekundu. Reklamní spot musí být vždy zahrnut do reklamního bloku, i kdyby v reklamním bloku byl pouze jeden reklamní spot. se zaměřuje na nástroj Generative Fill, který uživatelům umožňuje přidávat, rozšiřovat nebo odstraňovat obsah z obrázků v aplikaci Adobe Photoshop pomocí textových pokynů. Tato prestižní reklamaJedna z forem marketingové komunikace. Jejím smyslem je doručit reklamní sdělení (message) cílové skupině a změnit její uvažování, chování, typicky za účelem prodeje produktu či podpory komunikované značky. Primárně se jedná o placené informace, které jsou šířeny především prostřednictvím televize, tisku, rádia, outdooru (venkovní reklamy) nebo internetu. Reklama může být určena různým cílovým skupinám (ženám/mužům, rodinám s dětmi, generaci Z) či lokalitám (celonárodní/regionální).
V televizním prostředí se reklamou rozumí jakékoliv veřejné oznámení vysílané za úplatu či jinou obdobnou protihodnotu, a to s cílem propagovat dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu. Reklamou se však rozumí i vlastní propagace provozovatele vysílání, tzv. self-promo. Reklamu musí vysílatelé do vysílání zařazovat v blocích, izolované spoty lze do vysílání zařazovat jen výjimečně (vyjma přenosů sportovních událostí). Reklama musí být snadno rozeznatelná a zřetelně oddělená od ostatních částí vysílání. Vysílací zákon stanovuje časové limity pro vysílání reklamy a způsoby jejího zařazení do vysílání. Do času vyhrazeného pro vysílání reklamy se nepočítají různé bezúplatně vysíláné charitativní spoty, oznámení ve veřejném zájmu a self-promo vysílatelů. také umožnila společnosti Adobe ukázat její vedoucí postavení v oblasti umělé inteligence.
Video: Adobe – Photoshop a Firefly
Úspěch v přiměřeném měřítku
A konečně, co více si lze přát než úspěch? A přitom má spousta menších firem strach, že se stane obětí svého vlastního úspěchu, pokud bude povědomí o značce růst příliš rychle a ona nebude schopna zvládnout nápor nových klientů a adekvátně rozšířit výrobu nebo distribuci. I tato obava má řešení. Inzerenti si mohou kampaň otestovat v určitých oblastech, a získat tak představu o tom, jaký bude mít kampaň dopad a jaký nárůst lze očekávat.
Proč stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko
Nepříjemným důsledkem obecně rozšířených mýtů o televizi jsou zbytečné obavy inzerentů z investic do televizní reklamy, která by jim přitom mohla přinést nové možnosti a žádoucí obchodní úspěch.
A proto se v sérii autorských článků, které budou zveřejněny v příštích týdnech, zaměříme na hlavní mýty a fakta, která se televizní reklamy týkají. Už příště se podíváme na mýtus tvrdící, že lineární televizeLineární vysílání je vysílatelem naprogramovaná sekvence v denním vysílacím plánu, kterou divák nemůže nijak ovlivnit. Je to klasické televizní nebo rozhlasové vysílání tak, jak ho známe, kdy jeden pořad následuje druhý (oddělený znělkami, reklamami a dalšími částmi vysílání). Opakem je non-linear broadcast, tedy nelineární vysílání, kdy si divák volí, co a v jakém čase bude sledovat. To znamená například podcasting, různé videotéky, VOD (video-on-demand) služby apod. je pouze pro starší generaci. Protože kdyby ještě žil Galileo Galilei, určitě by na téma televize řekl: „A přece se točí!“