Studie Thinking Inside the Box (Konvenční uvažování) vznikla podle zadání společnosti pro adresovatelnou televizi Finecast ve spolupráci s odborníky na výzkum ze skupiny DRG. Jejím cílem bylo lépe pochopit zvyky při sledování televizeV kontextu PEM je to taková televizní aktivita respondenta, která zahrnuje:
Živé sledování televize (Definováno jako přítomnost osoby v místnosti, v níž je zapnut televizní přijímač zobrazující živé vysílání TV kanálu (tj. v reálném čase), a přihlášení této osoby prostřednictvím TV metrového systému.)
Nahrávání (Zaznamenávání televizního vysílání videorekordérem nebo jiným zařízením, které to umožňuje. Nahrávání může být prováděno na jiném TV kanálu, než který je živě sledován. U nahrávání není známa osoba, pouze domácnost. Tato aktivita není zahrnuta do živého sledování.)
Přehrávání (Definováno jako přítomnost osoby v místnosti, v níž je zapnut televizní přijímač a videorekordér, DVD nebo jiné zařízení, které to umožňuje, který přehrává obsah záznamu ze zapnutého videa, DVD či jiného zařízení podobné funkčnosti. Nerozlišuje se původ záznamu. Tato aktivita není zahrnuta do živého sledování.)
Sledování teletextu (Definováno jako přítomnost osoby v místnosti, v níž je zapnut televizní přijímač, na kterém je naladěn neprůhledný teletext libovolného TV kanálu. Tato aktivita není zahrnuta do živého sledování. Sledování průhledného teletextu se považuje za živé sledování.)
a adresovatelnou reklamu z pohledu spotřebitelů a celého odvětví.
Nedávno společnost Finecast spolupracovala se skupinou Dipstick Research Group na zkoumání televizního média v dnešním světě.
Výzkumný projekt nazvaný Thinking Outside the Box (Nekonvenční uvažování) se snaží pochopit, co televize pro diváky znamená, jak ji konzumují a jak reagují na obsah dodávaný v televizním prostředí.
Níže uvádíme přehled klíčových zjištění uvedených ve zprávě.
Vnímání televize se mění
• Podle studie 60 % diváků cítí, že se jejich vnímání toho, co je televize, za posledních pět let posunulo.
• Některých zvyků se však těžko zbavujeme, a proto si je 85 % jistých, že televizi budou mít doma vždycky.
• Dalších 74 % považuje za televizi i televizi na vyžádání (BVODviz Televize na vyžádání (BVOD)), zatímco 53 % do nejširší definice zahrnuje také streamování videa na vyžádání (SVODviz Předplacené video na vyžádání (SVOD)) a 9 % dokonce YouTube.
Jakým médiím diváci nejvíce důvěřují?
• Zlatým standardem pro vysokou kvalitu sledování zůstává pro 74 % respondentů televize, zejména BVODviz Televize na vyžádání (BVOD), přičemž online video považuje za kvalitní obsah jen 57 %.
• Tyto údaje úzce souvisejí s důvěrou, kdy 75 % je ochotno důvěřovat tomu, co vidí na BVODviz Televize na vyžádání (BVOD), a 57 % online materiálu.
• Mezi všemi mediálními kanály 59 % diváků, kteří jsou reklamě otevřeni, věří nejvíce televizi, a to mnohem více než dalším kanálům, jako je tisk (11 %), kino (9 %), venkovní reklamaJedna z forem marketingové komunikace. Jejím smyslem je doručit reklamní sdělení (message) cílové skupině a změnit její uvažování, chování, typicky za účelem prodeje produktu či podpory komunikované značky. Primárně se jedná o placené informace, které jsou šířeny především prostřednictvím televize, tisku, rádia, outdooru (venkovní reklamy) nebo internetu. Reklama může být určena různým cílovým skupinám (ženám/mužům, rodinám s dětmi, generaci Z) či lokalitám (celonárodní/regionální).
V televizním prostředí se reklamou rozumí jakékoliv veřejné oznámení vysílané za úplatu či jinou obdobnou protihodnotu, a to s cílem propagovat dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu. Reklamou se však rozumí i vlastní propagace provozovatele vysílání, tzv. self-promo. Reklamu musí vysílatelé do vysílání zařazovat v blocích, izolované spoty lze do vysílání zařazovat jen výjimečně (vyjma přenosů sportovních událostí). Reklama musí být snadno rozeznatelná a zřetelně oddělená od ostatních částí vysílání. Vysílací zákon stanovuje časové limity pro vysílání reklamy a způsoby jejího zařazení do vysílání. Do času vyhrazeného pro vysílání reklamy se nepočítají různé bezúplatně vysíláné charitativní spoty, oznámení ve veřejném zájmu a self-promo vysílatelů. (9 %) rozhlas (6 %) a reklamaJedna z forem marketingové komunikace. Jejím smyslem je doručit reklamní sdělení (message) cílové skupině a změnit její uvažování, chování, typicky za účelem prodeje produktu či podpory komunikované značky. Primárně se jedná o placené informace, které jsou šířeny především prostřednictvím televize, tisku, rádia, outdooru (venkovní reklamy) nebo internetu. Reklama může být určena různým cílovým skupinám (ženám/mužům, rodinám s dětmi, generaci Z) či lokalitám (celonárodní/regionální).
V televizním prostředí se reklamou rozumí jakékoliv veřejné oznámení vysílané za úplatu či jinou obdobnou protihodnotu, a to s cílem propagovat dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu. Reklamou se však rozumí i vlastní propagace provozovatele vysílání, tzv. self-promo. Reklamu musí vysílatelé do vysílání zařazovat v blocích, izolované spoty lze do vysílání zařazovat jen výjimečně (vyjma přenosů sportovních událostí). Reklama musí být snadno rozeznatelná a zřetelně oddělená od ostatních částí vysílání. Vysílací zákon stanovuje časové limity pro vysílání reklamy a způsoby jejího zařazení do vysílání. Do času vyhrazeného pro vysílání reklamy se nepočítají různé bezúplatně vysíláné charitativní spoty, oznámení ve veřejném zájmu a self-promo vysílatelů. online (6 %).
• Celých 50 % respondentů však společnosti Finecast sdělilo, že nedůvěřuje žádnému z těchto kanálů.
• Třetina dotazovaných uvedla, že by reklamě věnovala více času, kdyby pro ně byla relevantní, což poukazuje na potenciální sílu cílené adresovatelné reklamy pro zásahviz Reach konkrétního publika.
• Adresovatelná reklamaJedna z forem marketingové komunikace. Jejím smyslem je doručit reklamní sdělení (message) cílové skupině a změnit její uvažování, chování, typicky za účelem prodeje produktu či podpory komunikované značky. Primárně se jedná o placené informace, které jsou šířeny především prostřednictvím televize, tisku, rádia, outdooru (venkovní reklamy) nebo internetu. Reklama může být určena různým cílovým skupinám (ženám/mužům, rodinám s dětmi, generaci Z) či lokalitám (celonárodní/regionální).
V televizním prostředí se reklamou rozumí jakékoliv veřejné oznámení vysílané za úplatu či jinou obdobnou protihodnotu, a to s cílem propagovat dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu. Reklamou se však rozumí i vlastní propagace provozovatele vysílání, tzv. self-promo. Reklamu musí vysílatelé do vysílání zařazovat v blocích, izolované spoty lze do vysílání zařazovat jen výjimečně (vyjma přenosů sportovních událostí). Reklama musí být snadno rozeznatelná a zřetelně oddělená od ostatních částí vysílání. Vysílací zákon stanovuje časové limity pro vysílání reklamy a způsoby jejího zařazení do vysílání. Do času vyhrazeného pro vysílání reklamy se nepočítají různé bezúplatně vysíláné charitativní spoty, oznámení ve veřejném zájmu a self-promo vysílatelů. je pro značky považována za potenciální vstupní bod do televize, protože umožňuje přesně zaměřené investice zacílené na konkrétní publikum a místa.
• Phoebe Casey-Miller, vedoucí výzkumu v DRG, uvedla: „Tyto změny znamenají úžasné nové příležitosti pro zásahviz Reach spotřebitelů s různými potřebami, kontexty sledování a napříč různými zařízeními a platformami. Nicméně klíčem je realizace.“
„Diváci chtějí relevantnost, kreativitu a televizní reklamy, na které se opravdu rádi podívají, ne ty, které jsou otravné a vlezlé,“
uvádí Casey-Miller. „Při používání reklamních řešení založených na datech existuje jasná hranice mezi tím, zda s jejich pomocí vytvoříme relevantní obsah a zaujmeme diváky, nebo zda v nich invazivním cílením vyvoláme pocit, že zcela ztratili kontrolu.“
• Casey-Miller uzavírá: „Možná si diváci nejsou jistí, co je televize, ale když jsme měli možnost vstoupit do jejich domovů a sledovat jejich divácké zkušenosti, zjistili jsme, že v roce 2020 televize stále hraje v jejich životech důležitou roli, která se dále vyvíjí.”
Zdroj: thedrum.com